Každý člověk chce normálně žít. A byť si pod pojmem normální život můžeme představit ledacos, v zásadě platí, že je normální život takový, v němž se cítíme spokojeně. A spokojeně se pochopitelně nemůžeme cítit, pokud se nám nedostává peněz. Vždyť právě peníze jsou tím, za co si pořizujeme všechno, co je nám zapotřebí, a ten, kdo je nemá, tak zákonitě strádá. A to třeba i v těch oblastech, kde by se strádat nemělo.
Ovšem navzdory tomu, že lidé chtějí peníze mít a usilují o to, aby je získali v dostatečném množství, se jim toto nejednou nedaří. Ne každý se věnuje dostatečně honorované profesi, ne každý má jiné dostatečné zdroje příjmů, a konec konců se dá říci i to, že je lecčí život provázen tak vysokými nezbytnými náklady, že se to ani ze slušného platu utáhnout nedá.
A co když tedy někdo jednoho (ani trochu) krásného dne zjistí, že mu nestačí jím vlastněné finanční prostředky na všechno, co by bylo záhodno si koupit nebo zaplatit? V takové chvíli nastává doba odříkání si, k níž se nejednou přidružuje i potřeba vzít si na zvládnutí obtíží půjčku.
Půjčka může se zvládáním finančních těžkostí významně pomoci. Tak je tomu ale jedině v případech, kdy ji lidé doopravdy dostanou. A to se nestává automaticky. I když chce někdo sebevíc, neuspěje v bance třeba kvůli nízkým příjmům, záznamům v registrech dlužníků, exekucím či jiným trampotám. A pak už to vypadá skutečně zle.
Ale dokud je tu ještě nebankovní hypotéka, není nic definitivně ztraceno. Ta se totiž poskytuje i žadatelům, kteří jsou poměrně vzdáleni od toho, co se považuje za ideál. Když tu totiž někdo nabídne coby záruku řádného splácení nemovitost, má prakticky jistotu, že se nad jeho nedostatky přimhouří oko a že se mu i navzdory těmto vyhoví. A to natolik výhodně, že by to sotva někdo v nesnázích a se zdravým rozumem dokázal odmítnout.